Tak a je to dady. Na horách napadl sníh a to znamená jediné - je čas vyrazit na
běžky. Termín nám vyšel plus-mínus jako loni - letos jedeme 8. prosince, loni
jsme byli 10. prosince. Vzhledem k tomu že nejvíc sněhu napadalo v Krušných je
volba jasná - Altenberg. Bohužel nestíhám společné mazání na kanále, tak mažu až
večer sám doma. Při pohledu na předpověď mě trochu překvapí na začátek zimy dost
mrazivé teploty, přes den kolem -10°C.
Ráno mě Pyškot vyzvedává ve třičtvrtě na osm a vyrážíme do Neláče pro Honzika.
Klasicky jedeme v počtu menším než 8, tentokrát v sedmi. Kromě Pyškota, mě a
Honzika ještě bratři Šupolíci (Luboš a Foska) a Patrik s Andulou. Foska s
Andulou nakoupili před zimou nové běžky, takže bude premiéra. Ráno je sice
mrazivé, ale vymetená obloha slibuje parádní den. Cesta se vším všudy nám
zabere něco kolem hodiny, takže už před devátou parkujeme na Cínovci u můstku
přes silnici. Letos vyhrábli o něco širší pruh, takže se dá stát příčně a vejde
se víc aut (+1 pro technické služby).
Po klasickém převlékání a přezouvání vyrážíme do stopy, kde nás čeká první
nemilé překvapení. Úsek na hranici není projetý na bruslení, takže začínáme
soupaž. Naštěstí hned za hranicí už na nás čeká "mašestr" a vše je jak má být.
Sněhu je hromada, nikde ani kamínek, modrá obloha, sluníčko - prostě paráda. S
Foskou čekáme na ostatní a zatím zkoušíme, jak to asi pojede. Je to pekelně
přemrzlé a pěkně to chroupe, ale na sluníčku to celkem i jede, snad jsme tedy
nepromazali. Po chvíli doráží Pyškot s Honzikem a společně ještě čekáme na
Luboše s Patrikem a Andulou, kteří se zvládli cestou ztratit. Honzik mezitím
dostává první lekci bruslení. Letos je s námi na běžkách poprvé. Když jsme
konečně všichni vyrážíme směrem na stadion. Kolem vodárny na rozcestí s
boudičkou, kde začínáme hledeat vhodné místo na techniku. První volba se
neukázala jako správná. Sice mírně, ale presto nakloněná rovina není pro začátek
to pravé. Pokračujeme tedy dál směrem na Kahleberg. Cestou však ztrácíme Honzika
s Andulou. Luboš, který se je vydal hledat, si tak cvičně sjede a vyšlápne kopec
směrem k parkovišti na německé straně, aby se nakonec ukázalo, že oba stáli za
rohem na křižovatce. Ani druhý pokus najít vhodnou rovinku na techniku se
nedaří a tak se vracíme zpět k hranici, kde to bylo asi nejpříhodnější. Zatímco
někteří trénují techniku, bratři Šupolící trénují Gangnam style na běžkách. V
mezičase ještě zvládáme vyšlapat geometrický obrazec do panenského sněhu.
Kolem jedenácté vyrážíme přes hranice do Čech na oběd. Většina se drží osvědčené
klasiky polévka, horký nebo jiný nápoj a jako dezert štrůdl. Jen Foska se po
polévce pouští do plněných bramborových knedlíků, což vzhledem k odpolednímu
programu - objemy - je volba víc než odvážná. Po obědě vyrážíme opět směrem na
Kahleberg, kde máme již vyzkoušené tratě na třicítky. V plánu je pět sérií po
šesti jako na vodě. Začínáme "kopečkem" třicet vteřin na křižovatku, dvakrát
vydechnout, sjet zpět na start, ještě dvakrát vydechnout a znovu nahoru. Start
každou minutu a půl protože do minuty se nestíháme vrátit. Takto odjedeme dvě
série a přesouváme se do zatáčky na zbylé tři, tentokrát již po rovině. Dojet na
křižovatku, třicet vteřin vydýchat a zase zpět. Po první sérii ještě trochu
zkracujeme trasu, protože to vychází na čtyřicet, ale poslední dvě série už jsou
třicítky jak mají být (30 jedeš - 30 odpočíváš). Celé tohle šaškování nám zabere
něco přes hodinu, takže je čas myslet pomalu na návrat. Patrik, Anča a Honzik
vyráží rovnou, my ostatní máme v plánu ještě okruh kolem parkoviště na vyjetí.
Cestou ale odbočíme moc brzy a tak ho o něco zkracujeme. První skupinku
dojíždíme kousek před hranicí. Uděláme ještě společné foto a pokračujeme k
autu.
U auta nás čeká opět mrazivé převlékání. Pak už jen sbalit lyže, dát si kalíšek
čaje z termosky, schroupat poslední sušenky a vzhůru dolů, do nížin. Těsně před
sjezdem na Novou Ves se Pyškot snaží ujet oktávce, která se k nám zezadu blíží,
abychom pak na křižovatce - když oktávka zastaví za náma - zjistili, že ta
madam, co sedí na sedadle spolujezdce asi Anča nebude. Tím pádem celý pokus
ujet Patrikovi dost ztrácí pointu. Za necelou hodinku jsme z Cínovce v Neláči,
kde vysadíme Honzika. Pak mě ještě Pyškot vykopne před barákem a tím první běžky
letošní zimy končí. Na závěr už jen odkaz na fotky a
video a není co dodat.
|