Tak a je to dady. Na horách napadl sníh a to znamená jediné - je čas vyrazit na běžky. Termín nám vyšel plus-mínus jako loni - letos jedeme 8. prosince, loni jsme byli 10. prosince. Vzhledem k tomu že nejvíc sněhu napadalo v Krušných je volba jasná - Altenberg. Bohužel nestíhám společné mazání na kanále, tak mažu až večer sám doma. Při pohledu na předpověď mě trochu překvapí na začátek zimy dost mrazivé teploty, přes den kolem -10°C.

Ráno mě Pyškot vyzvedává ve třičtvrtě na osm a vyrážíme do Neláče pro Honzika. Klasicky jedeme v počtu menším než 8, tentokrát v sedmi. Kromě Pyškota, mě a Honzika ještě bratři Šupolíci (Luboš a Foska) a Patrik s Andulou. Foska s Andulou nakoupili před zimou nové běžky, takže bude premiéra. Ráno je sice mrazivé, ale vymetená obloha slibuje parádní den. Cesta se vším všudy nám zabere něco kolem hodiny, takže už před devátou parkujeme na Cínovci u můstku přes silnici. Letos vyhrábli o něco širší pruh, takže se dá stát příčně a vejde se víc aut (+1 pro technické služby).

Po klasickém převlékání a přezouvání vyrážíme do stopy, kde nás čeká první nemilé překvapení. Úsek na hranici není projetý na bruslení, takže začínáme soupaž. Naštěstí hned za hranicí už na nás čeká "mašestr" a vše je jak má být. Sněhu je hromada, nikde ani kamínek, modrá obloha, sluníčko - prostě paráda. S Foskou čekáme na ostatní a zatím zkoušíme, jak to asi pojede. Je to pekelně přemrzlé a pěkně to chroupe, ale na sluníčku to celkem i jede, snad jsme tedy nepromazali. Po chvíli doráží Pyškot s Honzikem a společně ještě čekáme na Luboše s Patrikem a Andulou, kteří se zvládli cestou ztratit. Honzik mezitím dostává první lekci bruslení. Letos je s námi na běžkách poprvé. Když jsme konečně všichni vyrážíme směrem na stadion. Kolem vodárny na rozcestí s boudičkou, kde začínáme hledeat vhodné místo na techniku. První volba se neukázala jako správná. Sice mírně, ale presto nakloněná rovina není pro začátek to pravé. Pokračujeme tedy dál směrem na Kahleberg. Cestou však ztrácíme Honzika s Andulou. Luboš, který se je vydal hledat, si tak cvičně sjede a vyšlápne kopec směrem k parkovišti na německé straně, aby se nakonec ukázalo, že oba stáli za rohem na křižovatce. Ani druhý pokus najít vhodnou rovinku na techniku se nedaří a tak se vracíme zpět k hranici, kde to bylo asi nejpříhodnější. Zatímco někteří trénují techniku, bratři Šupolící trénují Gangnam style na běžkách. V mezičase ještě zvládáme vyšlapat geometrický obrazec do panenského sněhu.

Kolem jedenácté vyrážíme přes hranice do Čech na oběd. Většina se drží osvědčené klasiky polévka, horký nebo jiný nápoj a jako dezert štrůdl. Jen Foska se po polévce pouští do plněných bramborových knedlíků, což vzhledem k odpolednímu programu - objemy - je volba víc než odvážná. Po obědě vyrážíme opět směrem na Kahleberg, kde máme již vyzkoušené tratě na třicítky. V plánu je pět sérií po šesti jako na vodě. Začínáme "kopečkem" třicet vteřin na křižovatku, dvakrát vydechnout, sjet zpět na start, ještě dvakrát vydechnout a znovu nahoru. Start každou minutu a půl protože do minuty se nestíháme vrátit. Takto odjedeme dvě série a přesouváme se do zatáčky na zbylé tři, tentokrát již po rovině. Dojet na křižovatku, třicet vteřin vydýchat a zase zpět. Po první sérii ještě trochu zkracujeme trasu, protože to vychází na čtyřicet, ale poslední dvě série už jsou třicítky jak mají být (30 jedeš - 30 odpočíváš). Celé tohle šaškování nám zabere něco přes hodinu, takže je čas myslet pomalu na návrat. Patrik, Anča a Honzik vyráží rovnou, my ostatní máme v plánu ještě okruh kolem parkoviště na vyjetí. Cestou ale odbočíme moc brzy a tak ho o něco zkracujeme. První skupinku dojíždíme kousek před hranicí. Uděláme ještě společné foto a pokračujeme k autu.

U auta nás čeká opět mrazivé převlékání. Pak už jen sbalit lyže, dát si kalíšek čaje z termosky, schroupat poslední sušenky a vzhůru dolů, do nížin. Těsně před sjezdem na Novou Ves se Pyškot snaží ujet oktávce, která se k nám zezadu blíží, abychom pak na křižovatce - když oktávka zastaví za náma - zjistili, že ta madam, co sedí na sedadle spolujezdce asi Anča nebude. Tím pádem celý pokus ujet Patrikovi dost ztrácí pointu. Za necelou hodinku jsme z Cínovce v Neláči, kde vysadíme Honzika. Pak mě ještě Pyškot vykopne před barákem a tím první běžky letošní zimy končí. Na závěr už jen odkaz na fotky a video a není co dodat.